Radní Prahy 5 schválili podnět k pojmenování veřejně přístupného prostoru na rozhraní ulic Svornosti – U Železničního Mostu – Hořejší nábřeží na Park Josefa Kohouta. Ten představuje jednu z nejvýznamnějších osobností české cyklistiky. Jeho památku se Český klub velocipedistů 1880 snaží připomenout od roku 2022.
„Josef Kohout byl průkopníkem české cyklistiky, výjimečným sportovcem i osobností, která svými úspěchy významně přispěla k propagaci českého sportu doma i v zahraničí,“ konstatoval starosta Lukáš Herold (ODS). Pojmenování parku je podle něj důstojným poděkováním člověku, který se nesmazatelně zapsal do historie české cyklistiky i městské části.
Lokalita byla vybrána z několika důvodů. Leží nedaleko bývalé továrny jeho otce Jana Kohouta, kde první kola vznikla, a rodinné vily Kohoutových a je součástí bývalého areálu a jízdárny Českého klubu velocipedistů 1880. Jedná se o soukromý veřejně přístupný prostor, jehož majitel se záměrem na pojmenování souhlasil.
Na podzim roku 2024 byla na místě odhalena plastika z nerezové oceli a plechu zpodobňující velocipedistu (cyklistu) na vysokém kole. V letošním roce přibyla informační tabule, kterou na své náklady nechal zhotovit ČKV 1880, která se věnuje historii místa a osobnosti Josefa Kohouta.
Přejmenování projednává Místopisná komise Rady hl. m. Prahy, která následně předkládá návrh na pojmenování radním metropole.
-
Kdo byl Josef Kohout
S bicyklem, tehdy ještě dřevěným, se Kohout seznámil v roce 1879 díky anglickým návštěvníkům Prahy. Podnikl na něm jízdu z Prahy do Plzně. O rok později dojeli s bratrem na kole z Prahy do Vídně za dva a půl dne. V roce 1881 založili Klub českých velocipedistů Smíchov jako historicky první český sportovní klub a přesvědčili otce, aby sortiment svých výrobků rozšířil o kola.
Na vysokém kole zvítězil Josef Kohout roku 1882 na mezinárodním mistrovství Rakouska-Uherska v závodě na jednu anglickou míli časem 2:41,6 minuty. Stal se tak prvním Čechem, který vyhrál mezinárodní sportovní soutěž. V roce 1885 podnikl velkou propagační cestu po Evropě, během níž vytvořil světový rekord, když v Německu ujel 400 km za 21 hodin.
Byl také jedním ze zakladatelů České ústřední jednoty velocipedistů , vydával odborný časopis Cyklista a podílel se na vypracování zákona upravujícího používání velocipédu jako dopravního prostředku, který začal platit roku 1890.
Později odešel do Ruska, kde studoval kavkazské jazyky, roku 1892 vytvořil na dráze v Oděse další světový rekord, když ujel za 24 hodin 539,75 km – už na nízkém kole velmi podobném dnešnímu, zvaném tehdy rover. Později žil v Německu, roku 1922 se vrátil do Prahy, kde se živil jako soukromý učitel jazyků.