Ondřej Rychlý a Tereza Rychlá. Televizní i divadelní herci, kteří bydlí na Dívčích hradech. Ale také muzikant a zpěvačka, kteří v listopadu vydali své debutové Měsíční album. Písně na sebe navazují a vytvářejí ucelený příběh ženy, podbarvený místy téměř filmovou a místy křehkou hudbou. První písničku alba přitom začali skládat na jedné ze svých prvních schůzek. Možná i proto spolu zůstali a jsou již nejen manželé, ale i rodiče dvou dětí. Což je přimělo k tomu, že si vytvořili domácí studio z místnosti, která měla původně být šatnou.
Co vás vlastně přivedlo na Dívčí hrady?
Ondřej: Sháněli jsme s Terezkou bydlení, než se nám narodil náš první syn Tobiášek. Hledali jsme kompromis mezi přírodou a dostupností města kvůli práci i fungování rodiny. Terezka mě tehdy přes jeden inzerát upozornila na tohle místo a šli jsme se sem podívat. Tereza: Když jsem pak Ondru vzala na procházku na naši vyhlídku Ctirad, proběhl kolem nás bílý kůň a kolem něj spousta dětí. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu se to stalo. Dělali jsme si legraci, že ho tam vypustil realitní makléř. Za ty roky se to už nikdy neopakovalo, ale tehdy jsme to vzali jako znamení. O: Já pak Terezce řekl, že už budeme hledat bydlení jen tady. A za pár týdnů se to opravdu podařilo. Měli jsme veliké štěstí.
n Jak se vám na Dívčích hradech žije?
T: Žije se nám tu opravdu krásně. Milujeme klid, ticho, přírodu kolem – a hlavně lidi. Máme štěstí na skvělé sousedy, navzájem si pomáháme a občas máme pocit, že žijeme skoro na vesnici. S Ondrou jsme navíc na zahrádce před bytem postavili malé dětské hřiště, takže se tam schází spousta dětí a je tu hezky živo. O: Rád bych ale zdůraznil, že velkou zásluhu na té naší komunitě má Terezka. Od začátku krásně komunikuje se všemi okolo, stará se o kytičky a celkově tomu místu dodává duši. Myslím, že jsou sousedi rádi, že ji tu mají. Jen ti, co bydlí pod námi, to s naším povoláním a malými dětmi mají občas trochu divoké.
n Na začátku listopadu jste vydali nové album s názvem Měsíční album. Inspirovala vás k jeho názvu Beethovenova Měsíční sonáta?
O: Ne, ne. Pravda je taková, že album je jakousi vnitřní zpovědí ženy, která hledá cestu k sobě a ke svému partnerovi. Pojmenovává různé tužby, které souvisí s tím měsíčním, magickým, podvědomým… T: A je pravda i to, že album vznikalo převážně v noci, takže se nám ten název zalíbil o to víc.
n Sami jste si složili texty i hudbu. Co na posluchače Měsíčního alba čeká?
T: Čeká je křehký příběh, který si mohou poskládat při poslechu celého alba od začátku do konce. Písně na sebe navazují, a dokonce i jejich názvy dohromady tvoří větu. Je to takový magický deník – a každá nota rozkrývá další kousek vnitřního světa té ženy. Tu ženu máme namalovanou i na obalu od malířky Milly Fürstové, která tvořila například pro Coldplay nebo pro Mira Žbirku. O: Jako producent s námi na albu spolupracoval Jan P. Muchow. Snažili jsme se vytvořit originální zvuk plný různých nástrojů a barev, hodně filmové nálady. Vždy se objeví nějaký nový odstín, ale celé album působí velmi jednotně – jako by vzniklo v jediné noční chvíli.
n Kdybyste měli charakterizovat své album třemi větami, zvládli byste to?
O: Asi bychom se o to raději ani nepokoušeli. Snažíme se dělat hudbu a texty tak, aby si z nich každý odnesl to, co s ním právě rezonuje. Necháváme vše v písních volně plynout.
n Jak jste vůbec přišli na nápad udělat spolu album? Vždyť Tereza má svoji jazzovou kapelu…
T: Ano, mám kapelu The Masters, kde hrají špičkoví jazzoví muzikanti: Jára Bárta na piano, Jan Greifoner na kontrabas, Branko Križek na bicí. Pravidelně koncertujeme třeba v Jazz Clubu Reduta. Ale tahle naše tvorba má pro mě úplně jinou hodnotu. Je autorská, česká a hlavně vzniká v našem vztahu. To je pro mě ten nejvzácnější dar. Moc si vážím toho, že spolu dokážeme kromě rodiny vytvořit i něco takového. A musím Ondru pochválit, protože díky němu se to podařilo tak krásně dotáhnout do konce. O: A rozhodně to není konec naší tvorby. Už teď pracujeme na další hudbě a já mám v plánu pro Terezku složit ještě spoustu písní. Ten její hlas si to zaslouží.
n Kromě toho, že jste oba hudebníci, jste také sestřička Karolína na veterině a policejní vyšetřovatel Hlaváček. Kde vás v těchto rolích můžeme vidět?
T: Momentálně nás oba můžete vidět na Primě. Seriál ZOO se už sice dotočil, ale stále běží. Byla to krásná zkušenost. Role Karolíny mě hodně naučila a přinesla mi do života i spoustu nových přátel. Dodnes se společně scházíme a plánujeme výlety s dětmi. O: Mě jako detektiva Hlaváčka můžete vidět v seriálu Noční operátor na Prima+. Byla to skvělá zkušenost – točili jsme v reálných prostředích, třeba ve věznici. A zahrát si po boku tak výborných kolegů, jaké jsem tam měl, to byla opravdu radost.
n A v divadelních rolích bychom vás zastihli kde?
O: Jsem jednou nohou v Činoherním klubu, v Divadle v Dlouhé i v Hudebním divadle Karlín a také mám zájezdové představení s Divadlem Verze. Momentálně zkouším krásný muzikál 5 let zpět s Andulkou Fialovou v Divadle Hybernie, premiéra je plánovaná na 17. ledna. A pak mě čeká ještě Ledové království v karlínském divadle. T: Mě mohou diváci vidět v Hudebním divadle Karlín, v Městských divadlech pražských – – ABC nebo si mohou přijít poslechnout koncert do Reduty. A také jsem nyní nazkoušela krásnou komedii Půjdeš mi za svědka, která bude mít premiéru 11. 2. v Divadle U hasičů.
