Nová výstava v Galerii Portheimka na Smíchově do 6. prosince představuje dílo čtyř již nežijících členů Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece. Vernisáž se za účasti starosty Lukáše Herolda (ODS) konala včera. Vystoupil na ní sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník František Skála.
Projekt navazuje na výpravnou výstavu, proběhnuvší loni v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Zatímco kutnohorská výstava mapovala tvorbu všech dvanácti členů zhruba od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let v jednotlivých autorských kolekcích, na výstavě v Galerii Portheimka se představí díla čtyř umělců ve vzájemném dialogu bez časového omezení.
Historie Volného sdružení12/15 Pozdě, ale přece se začal psát v roce 1987, kdy jeho vznik iniciovali čtyři spolužáci z AVU v Praze – Bláha, Novák, Pavlík a Rittstein. Ti přizvali Beránka, Dvořáka, Gebauera, Ouhela a Švédu. Nejmladším členem se stal konceptuální umělec Kafka, který byl autorem vizuálu seskupení. Jako host se zúčastnil Načeradský, který byl v letech 1985-87 přizván nejmladší generací k účasti na neoficiálních Konfrontacích, vystavoval tedy s okruhem umělců, ze kterého vzešla konkurenční skupina Tvrdohlaví. Na druhé výstavě 12/15 byl již členem sdružení, při třetím vystoupení se stal členem také Sopko.
Právě volnost seskupení umožnila propojit autory s odlišnými společenskými i tvůrčími zkušenostmi, výtvarná různorodost byla vnímána jako přednost. Na rozdíl o uměleckých skupin s programem zde pro kategorická prohlášení nebyl prostor, seskupení také nemělo svého teoretika. Je důležité připomenout, že mezi nejstarším členem Načeradským a nejmladším Kafkou byla věkový rozdíl 13 let.
První výstava proběhla z Dvořákova podnětu v jízdárně v zámku v Kolodějích. Na otevření 22. dubna 1988 dorazila také skupina Tvrdohlaví a odehrál se rituál předávání darů vystavujícím umělcům. Z výstavy se stala kulturní událost, na kterou zavítalo 12 tisíc návštěvníků. Demonstrací otevřenosti byla druh výstava pod názvem Jeden starší, jeden mladší zahájená 28. října 1988 v Lidovém domě ve Vysočanech. Vedle členů 12/15 zde vystavovalo dalších 22 autorů, kteří byli vybráni podle pravidla, že každý člen může přizvat dva umělce.
V dozvucích revolučního nadšení byla 5. dubna 1990 zahájena výstava 12/15 pod názvem Kreslení v Galerii Fronta v Praze. V červnu následujícího roku pak výstava v Národní galerii v Praze, v Městské knihovně, pod názvem Český globus. Následující akcí v těchto prostorách byla třetí výstava umělecké skupiny Tvrdohlaví. Obě nejvýznamnější sdružení neoficiálních autoru 80. let se tak necelé dva roky po změnách společenského klimatu představila na půdě nejvýznamnější instituce.
Další výstava seskupení proběhla v roce 1994 v tehdy ještě prestižním výstavní síni Mánes pod názvem U zdymadla. Následující přehlídka byla uspořádána v roce 1996 v Zemském muzeu ve Vídni pod názvem Špét, ábr doch. Ač 12/15 nikdy nebylo rozpuštěno, stala se tato akce na dlouhé roky posledním společným vystoupením.
V souvislosti s aktuální výstavou je třeba zdůraznit, že vedle umělecké spřízněnosti byly pro představené čtyři tvůrce minimálně stejně důležité jejich přátelské vztahy. Ozvěna této lidské blízkosti se projevila i během příprav aktuální výstavy, kdy právě díky vstřícnosti všech čtyř rodin bylo možné shromáždit dostatek reprezentativních děl.
Petr Mach, kurátor
Fotogalerie
