Michal Prokop, zakladatel skupiny Framus 5 a interpret písně Kolej Yesterday, koncertuje i ve svých 80 letech. Před třemi lety musel kvůli kolenům skončit s lyžováním, takže se nyní udržuje ve formě už jen muzicírováním. Ale nestěžuje si.
Michal Prokop Trio, foto Praha 5
Když vám bylo 40, napadlo vás, že budete koncertovat ještě za 40 let?
To samozřejmě ani náhodou. Upřímně řečeno, koho by to vůbec tenkrát mohlo napadnout, že?
Ne každý je jako Mick Jagger, který po pódiu pobíhá i v 83 letech. Jak se při koncertech cítíte vy?
Cítím se moc dobře, je to pro mě úplná očistná lázeň, i když pravda, ten pohyb na jevišti už holt není, tak jak býval. Ale nabíjí mě to, i když samozřejmě spoustu energie naopak vydávám. O něco horší to bývá potom, když show skončí. Ale nestěžuji si proboha.
Udržujete se nějak cíleně ve formě, nebo se k ničemu nenutíte a nic si neodpíráte?
Nikdy jsem nebyl příliš večírkový typ, takže si vlastně nemusím dneska tolik odpírat, snažím se pokud možno hodně spát, tedy v noci, což v mém věku není vždycky tak jednoduché, kouřit jsem přestal už před třiceti lety, ale že bych se nějak cíleně udržoval ve formě, to ne. Bohužel před třemi lety jsem už musel definitivně skončit s jediným sportem, který jsem kdy vážně provozoval, tedy s lyžováním, kolena už to nedávají, takže mě nejspíš udržuje ve formě právě ta muzika.
Na váš koncert do Portheimky se jistě nedostali všichni zájemci. O co přišli? S jakým repertoárem jste se na Smíchově představil?
Naše trio je takové volné sdružení muzikantů, není to vlastně kapela v pravém slova smyslu. Hodně prostoru tam mají moji dva kolegové, oba jsou skvělí instrumentalisté, takže jsou tam volné bloky pro jejich improvizace. Repertoárově se to s produkcí Framus Five potkává jen trochu, hrajeme taky hodně staré bluesové muziky se kterou jsem kdysi začínal, prostě je to jiné než koncerty s kapelou, je to komornější, i se víc povídá, taková klubovka.
Vaší nejznámější písní je Kolej Yesterday. Kterou svoji píseň však považujete za nejlepší vy sám?
Takhle jsem nikdy neuvažoval. Všechny, co hraju nebo jsem natočil a vydal s Framus Five, mám rád bez ohledu na to, kterou z nich jsem napsal sám nebo kterou napsal někdo z mých kolegů. K některým se třeba i zpětně vracím a znovu je zařazuji do koncertního setlistu, taky ty písně zařazuji do repertoáru občas s ohledem na to, kdo v současnosti v kapele hraje.
Mimochodem kdy se vám skládalo nejlépe?
Vždycky když mě osloví nějaký skvělý text. Od alba Kolej Yesterday vzniká většina věcí na hotové texty.
Které ze všech písní, jež znáte, byste vybral jako ty nejlepší?
V kumštu nelze nikdy nic označit jako nejlepší. Žádná exaktní kritéria jako třeba ve sportu tady neexistuji. Můžete věci hodnotit podle popularity nebo osobního vkusu, je to vždycky subjektivní. Žádnou nejlepší píseň neznám.
Vrátil byste některou chvíli své hudební kariéry, kdybyste mohl?
Možná že bych se jinak rozhodoval v sedmdesátých letech, kdy mi to vůbec nešlo, ale to bych musel vědět všechno to, co znám teď. A to nejde, takže ne, nevrátil bych nic, kdybych to mohl udělat a udělal, nebyla by určitě moje dnešní muzika taková, jaká je.
V současné české rapové či hiphopové hudbě je spousta sprostých textů. Často velmi hrubých vůči ženám. Přesto je poslouchá spousta mladých dívek. Dovedete si to nějak vysvětlit?
Celý svět nějak zhrubl, to bohužel zdaleka není jen otázka rapových textů u nás. A je spousta lidí, kteří tuhle hrubost a sprostotu nejen tolerují, ale i uznávají, obdivují a volí. Já mezi ně nepatřím, tolerovat to můžu v kumštu, ale v životě rozhodně ne!