Výstava Tři dimenze lásky v Galerii Portheimka představuje do 31. března sochařskou školu ateliér Socha I, kterou vedl Lukáš Rittstein v letech 2013-2023 na pražské Akademii výtvarných umění v rámci reformované AVU (po r. 1989) jako čtvrtý pedagog, po Karlu Neprašovi, Janu Koblasovi a Jaroslavu Rónovi. V té době se ateliér proměnil doslova v laboratoř, v níž se prolnul experiment s postupy tradičního sochařství.
Přispěl k tomu autorův otevřený přístup k aktualizaci a promýšlení sochařského tvaru stejně jako otevřenost k novým materiálovým výzvám na horizontu zrychleného společenského vývoje. Pro pedagogickou činnost a novou náplň ateliéru byla podstatná tematizace rozporného vztahu mezi přírodou a civilizací (druhou přírodou), potažmo mezi historickou pamětí, individuální vzpomínkou, mýtem a rituální povahou člověka v době širokého rozlivu digitálních technologií, sociálních sítí a invazivního nástupu AI. To vše se objevuje v transformaci sochařského uvažování ve vazbě na proměnu lidského vědomí, vnímání a citlivosti.
Sochařské dílo se v těchto podmínkách stává především aktem metamorfózy. Tradiční postupy při vytváření plastického tvaru jsou tu konfrontovány s tříštivou dočasností bytostně lidského času, jehož zranitelnost se vyjevuje na pozadí neúnavné strojové a digitální produkce. Projekt referuje o transcendentální povaze tvorby a umění, které se z přirozené příčiny cyklicky opakují, neboť obnovují svět viděný očima a cítěný celým tělem. Z lásky nikoliv z nenávisti se konečně rodí a obnovuje i sám čas.
Výstava ve smíchovské galerii je druhým zastavením výstavní trilogie, po prezentaci v Galerii moderního umění v Roudnici n. Labem a před závěrečným projektem v Galerii Klatovy/ Klenová, který je připravován na rok 2027. K výstavní trilogii vychází katalog s texty Petra Vaňouse, Martiny Vítkové, Pavlíny Morganové a Lukáše Rittsteina mapující činnost ateliéru, jeho studentů, absolventů a stážistů, a souběžně nastolující také obecné otázky spojené se situací současné mladé sochařské tvorby.
