Jsem šťastný, že žiju v tak krásném městě, říká restauratér z Číny

10/11/2025

Jako cestu za velkým dobrodružstvím vnímal Wang Leilei, který provozuje asijskou restauraci na Andělu, stěhování z Číny do České republiky. Svoji domovinu opustil v osmi letech. Rodina zamířila za otcem, který u nás rozjel podnikání. S tatínkem se před tím neviděl dlouhých sedm let.

 

 

Leilei ve své restauraci, foto Praha 5

 

Jak vypadá Evropa, chlapec tehdy absolutně netušil. „Znamenala pro mě úplně jiný svět. Jiní lidé, my žlutí, vy bílí, vlasy různých barev, takový byl můj první dojem,“ vzpomínal s úsměvem na rok 1998. Od září nastoupili s o tři roky starší sestrou do základní školy. „Byl jsem jediný Asiat ve třídě. Jazyk – zpočátku jedna velká katastrofa, ale krok za krokem jsem se česky naučil a po čase zvyknul na jinou kulturu,“ líčil nad talířem plným asijských pochoutek. Připustil, že čeština mu dělá dodnes problémy.

 

Do Šanghaje se ale vrátil, aby vystudoval filmovou akademii. „Jsem Číňan, musím znát svou kulturu, jazyk,“ vysvětloval tehdejší rozhodnutí. Po vysoké škole pak v Česku asistoval čínským filmařům. „Byla to fajn, ale nestabilní práce, proto jsem se rozhodl otevřít restauraci. To znám nejlépe, vždyť jsem v tom vyrůstal,“ poznamenal. První měl v Motole, ale přišel covid a krach. Loni v září se se ženou usídlil na rušném Andělu, kde zve do dvou podniků.

 

Zákazníky láká například na sushi podle domácí receptury. „Neděláme tradiční, ale speciální rolku s omáčkou, bohatou na zeleninu, grilovanou. Přizpůsobili jsme se místním strávníkům, protože hodně lidí nejí syrové ryby,“ pozval ke stolu. Čínský šéfkuchař exceluje také v případě teplých jídel z woku. „Používáme kvalitní místní maso, které upravíme po asijském způsobu,“ uvedl Leilei, který českým jídlům na chuť nepřišel. Zamiloval se ale do smaženého rychlého občerstvení, a pamatuje, když ho tam maminka vzala poprvé.

 

 

Leilei láká na speciální suši, foto FB Nori Restaurant

 

Znalosti potřebné pro podnikání ve stravování načerpal od rodičů. V jejich šlépějích jde i Leileiova sestra. „Jsem velkým milovníkem jídla, procestoval jsem hodně zemí, jezdil jsem ne za kulturou a památkami, ale za jídlem,“ přiblížil, kde se také inspiroval.

 

Jak svět postupuje mílovými kroky dopředu, mění se pochopitelně i gastronomie. Lidé jsou podle Leilei vzdělanější, víc je zajímá, co vlastně konzumují, na trhu vládne větší konkurence. „Takže nemůžeme vařit jako bistra před lety,“ je mu jasné.

 

Aktuálně se těší do Číny, kam se s rodinou chystá na oslavy nového lunárního roku. Od covidu na východ nezamířil „Čína je domov, rád se tam vracím. Ale pro život je to lepší tady. Větší klid, méně lidí. A nejsou tu všude zácpy. V Číně třeba trvá ujet deset km dvě hodiny, Tady je to jak v ráji. Jsem šťastný člověk, že žiju v tak krásném městě. Výhled na Hradčany a řeku je ten nejlepší, co znám. I přes den v i noci,“ svěřil se.