Plýtvání jídlem znamená ničit životní prostředí
09/06/2025Potravinová banka pro Prahu a Středočeský kraj, největší v České republice, je nezisková organizace založená v roce 2009. K jejím hlavním cílům patří boj proti plýtvání potravinami, sdílet je s potřebnými a obnovovat solidaritu mezi lidmi. Věra Doušová stojí v čele organizace téměř patnáct let.
Věra Doušová řídí potravinovou banku skoro 15 let, Foto: MČ Praha 1
Nápad se zrodil v Americe někdy před čtyřiceti lety. První v Evropě vznikla v Paříži asi před 35 roky. V Česku jich nyní působí patnáct. „Já se přidala, když ta pražská existovala asi rok. Vedl ji Ilja Hradecký z Naděje a Fabrice Martin Plichta, francouzský novinář. Tehdy jsem pracovala jako ředitelka Olivovy nadace v Říčanech, která patřila mezi odběratele. Banka byla maličká, vládl v ní velký chaos. Na první valné hromadě, již tvoří ředitelé neziskových organizací, které jsou odběrateli, jsem to kritizovala. Za trest mě odměnili funkcí. Nelituji toho, práce mě baví,“ říká Doušová.
V čem spočívá poslání organizace?
Má za úkol předcházet plýtvání s jídlem. Dělá to tak, že potraviny, které by se vyhodily, zlikvidovaly, to znamená všechny neprodejné potraviny, se svážejí každý den z řetězců nebo od výrobců do skladů, kde je zaevidujeme, přetřídíme a hned vydáme lidem v nouzi. Neprodejné potraviny jsou ty, kterým se blíží doba expirace, mají poškozený obal nebo jde o čerstvé ovoce, zeleninu, pečivo či mléčné výrobky, které byly vystavené do večera ve vitrínách.
Kdo patří k vašim nejčastějším klientům?
Dvě největší skupiny jsou samoživitelé a osamělí senioři. Pak lidé s handicapem ať fyzickým, nebo psychickým. Těch s duševními problémy je málo, ale jsou jedni z nejtěžších klientů. Máme jich pár, chodí mnoho let, známe je osobně. Ale mívají období, kdy nejsou schopní, i když mají hlad, vyjít z bytu na ulici.
Jídlo jim tedy donesete?
Každou středu rozvážíme nemobilním potraviny až do domu. Ale abychom tak mohli činit, musí mít dotyčný nejen doporučení od sociálky, ale i ošetřujícího lékaře. Z psychiatrických pacientů ho zatím dostali jen dva.
Když někdo potřebuje vaši pomoc, jaká k ní vede cesta?
Lidé většinou volají, píšou na web. Denně vyřídím tak třicet hovorů, kolegové obdobně. Máme seznam výdejních míst, poradíme jim, kam mají jít. Ale vždy musejí mít doporučení ze sociálky, OSPOD či organizace, která jim poskytuje sociální služby. Za covidu nás magistrát vyzval, abychom potraviny vydávali i těm bez doporučení. Výdejnu obvykle navštěvuje 200 až 600 lidí denně, tenkrát jich dorazilo dva tisíce.
Přibývá osob, které se na vás obracejí?
Za těch 15 let pořád přibývají, ale nijak skokově. To jsme zažili asi dvakrát, za covidu, a když začala válka na Ukrajině. Obsloužíme 80 tisíc lidí měsíčně, z toho 70 tisíc prostřednictvím organizací, které si k nám jednou týdně můžou přijet, těch je asi 250, například Naděje, Armáda spásy, Klokánek, Červený kříž, azylové domy. Výdejny odbaví tak deset tisíc zájemců každý týden.
Máte ve skladu dost potravin pro všechny?
Jak čeho. Například těch čerstvých máme tolik, že někdy máme problém je rozdat. Týká se to třeba ovoce, zeleniny a pečiva. To dokonce dáváme i farmářům. Někdy totiž přijde takové, že byste s tím někoho zabila, jak je tvrdé. Neustále nám chybí dětské hygienické potřeby, pleny, vlhké ubrousky a trvanlivé potraviny. Ty se nekazí, ty nám hned tak někdo nedá. Právě proto pořádáme dvakrát ročně potravinové sbírky.
V dubnu se uskutečnilo jarní kolo. Vybralo se 518 tun…
Vždy jsou víc slyšet reptalové, že lidi jsou naštvaní, nikdo nikomu nechce nic dát, takže pokaždé čekám napjatě, jak to dopadne. Každá sbírka je úspěšnější než ta minulá. Mám radost. A dárci mají radost, že můžou dávat, těší je to, naplňuje.
A mohou vám zájemci přinést věci kdykoliv?
Ano, a taky to dělají. Moc se mi to líbí. Většinou chodí rodiny s dětmi, party. Máme tradiční dárce, třeba vojenskou jednotku z letiště Kbely, hasiče z různých míst, party z kanceláře, školy.
Jaký je vztah mezi Prahou 5 a potravinovou bankou?
Praha 5 je jedna z mála, která s námi úplně skvěle spolupracuje. Dostali jsme možnost mít výdejové místo v Komunitním centru Louka na adrese U královské louky 5, kde jsme každý čtvrtek dopoledne. Spolupracujeme se sociálním odborem, takže můžeme klienty konzultovat. Teď jsme se zapojili do projektu, kdy do škol v Praze 5 míří menstruační pomůcky. Pátá část má výjimečný vztah k naší činnosti a nám se líbí, jak obec pečuje o své lidi v nouzi, seniory, samoživitele.
Jak jsou na tom Češi s plýtváním potravinami?
Plýtvají a bohužel se to nelepší, přestože asi patnáct let vedeme aktivní kampaň proti tomu. Školkám, školám, firmám poskytujeme prostor pro teambuilding, exkurze, workshopy, kde třeba říkáme, proč by se plýtvat nemělo. Máme několik mezinárodních projektů na toto téma, ale stále třicet procent z toho, co průměrný spotřebitel nakoupí, vyhodí. Unijní i naše výzkumy ukazují, že největší skupinou plýtvačů jsou lidé do 26 let. Mladí jsou na jednu stranu největší aktivisti, bojovníci za životní prostředí, a na druhé straně největší plýtvači. Možná proto, že si neřekli, že
plýtvání jídlem znamená ničit životní prostředí. Proto jsem na to téma udělala mezinárodní projekt. Účastnily se čtyři země, náš úkol spočíval v tom, že vyzveme mladé kreativce, aby připravili krátký multimediální spot, sdělovací jazyk mladé generace. Pět jsme vybrali na YouTube a na stránky www.wastehack.eu. Za minulý rok měly asi dva miliony zhlédnutí, doufám, že aspoň dvěma milionům to došlo.
Existuje obecná rada, jak neplýtvat?
Nenakupovat hladový. Obvykle je dobré mít pár poznámek, co potřebuji. Nepodléhat reklamním sloganům. Když si jdu koupit jeden meloun a přečtu si, kup tři, zaplať dva, člověk má většinou pocit, že vydělá. Ale on potřeboval jeden kus a je schopen sníst jen ten jeden, takže zbylé nakonec vyhodí. Důležité také je potraviny správě ukládat, vědět, co patří do lednice, do spíže.
Vy se toho bezvýhradně držíte?
Snažím se. Ale je pravda, že mi občas zbývá chleba nebo housky. Strouhanky mám na rok dopředu. Protože jsem v potravinové bance, vezmu tvrdé pečivo druhý den do práce a přidám pro farmáře.
Nedávno jste rozjeli sociální podnik Plotna. O co jde?
Vznikl vlastně z přebytku zeleniny. Auta se sjíždějí denně a v pátek kolem oběda přivezou obrovské množství zeleniny. Není šance, že bychom to stihli rozdat, chladicí a mrazicí zařízení má omezenou kapacitu a ne všechno tam lze dát. Začali jsme prakticky na koleni zavařovat jahody, dělat čatní z rajčat, ale říkali jsme si, že nemůžeme každý pátek zůstávat do večera a zachraňovat
potraviny. Pak jsem uviděla dotační program z Evropské unie na vznik sociální firmy. Za peníze jsme vybavili kuchyň a zapojili čtyři nezaměstnané jako kuchaře. I když to bylo trochu těžké, dlouho trvalo, než jsme vybrali ochotné a schopné pracovat. Kuchyň v Klecanech vaří obědy pro seniory z okolí, dováží teplé obědy zaměstnancům potravinové banky. A vydělává cateringem. Docela s úspěchem.
Chystáte nějaké další novinky?
Němci pro lidi v nouzi otevřeli obchůdek, kde si jednou týdně můžou vybrat třeba kilo nebo jednu věc od každého druhu třeba z deseti. Přemýšlím o tom rok, zatím obhlížím prostory. Líbí se mi to, protože by si tam lidé mohli vybrat, co zrovna potřebují. Tašky, které rozdáváme, totiž obsahují pro všechny stejné věci.
Váš vnuk Štěpán, který se vydal ve vašich šlépějích, prozradil, že jste jeho „velký učitel“ a dobíječ energie a že nerozumí, jak zvládáte tolik činností. Co vás dobíjí?
Mám energii asi proto, že jsem šťastný člověk. Mám radost ze života a život si užívám. Mám pocit, že i ty špatné události, které mě potkají, jsou k něčemu dobré a něco mě naučí, že nejsou zbytečné.
