Národní muzeum vrátilo pamětní desku na Barrandovské skály

11/06/2025

Po půl roce v restaurátorské dílně se na Barrandovské skály vrátila litinová pamětní deska s nápisem Barrande. Vlastník, Národní muzeum, ji loni v listopadu nechal kvůli špatnému stavu sejmout a odborně zrestaurovat. Stejně jako před 141 lety, kdy se v roce 1884 na skalním masivu objevila poprvé, přispěly i nyní k obnově a navrácení sponzorské dary. Praha 5 poskytla 200 tisíc korun.

 

Téměř pět metrů dlouhá a 1,5 metru vysoká deska s paleontologovým jménem byla vsazena do skalní stěny jako symbolický pomník rok po Barrandově smrti. Právě po něm byly skála i celá národní přírodní památka pojmenovány. Patří jí prvenství v kategorii nejstarší chráněné území geologického charakteru v České republice.

 

 

 

 

Průzkum desky v loňském roce odhalil, že dospěla do havarijního stavu. Kromě vrstvy nátěrů, které byly nekompaktní a odlupovaly se, zapracovala koroze, jež narušila její statiku. Odborníci ji za pomoci profesionálů na výškové práce a jeřábu demontovali a převezli do restaurátorského ateliéru. Technikou jemného pískování byly odstraněny povrchové nečistoty, zdegradované nátěry a koroze. Pohledová čelní strana byla opatřena nátěrem ultramarínové modré barvy. Písmena jsou podbarvena žlutým nátěrem a pokryta 13 gramy plátkového 24karátového zlata. Zrestaurovaná deska je ukotvena na nerezový rám a opatřena novým zastřešením, které zamezuje zanášení prostoru mezi ní a skálou, a umožňuje cirkulaci vzduchu, což zpomaluje degradaci ochranných nátěrů a vznik koroze.

 

O vznik desky se nejvíce zasloužil Antonín Frič, významný český přírodovědec, zoolog a paleontolog a vůdčí osobnost přírodovědy tehdejšího Národního muzea. Slavnostní odhalení 14. června 1884 sledovaly největších kapacity tehdejší národní společnosti na Vltavě z plovoucího parníku. Skála nebyla vybrána náhodou. Nejedná se sice o nejvýznamnější z Barrandových lokalit, není to ani místo, kde našel své první zkameněliny, jde ovšem o jeden z nejpůsobivějších geologických profilů na území Prahy, dobře patrný i z velké dálky. Ukazuje detailně provrásněné vápence spodnodevonského stáří. Ty v blízkém okolí těžily lomy až do 20. století.

 

Pamětní desku vyrobila a její výrobu za 300 zlatých sponzorovala První Českomoravská továrna v Libni. Na instalaci v hodnotě 572 zlatých pak byla vyhlášena sbírka mezi významnými geology v USA. Velkou část nákladů neslo Museum Království českého, jak se tehdy Národní muzeum nazývalo. I když skály ještě několikrát změnily majitele, věcné břemeno v podobě pamětní desky bylo na základě zápisu v pozemkových knihách z roku 1884 zachováno nástupcům Musea Království českého. V roce 1907 byla kvůli úpravám Barrandovské skály sejmuta a znovu pozlacena. Nátěry pak byly obnoveny i v roce 1968.

 

 

 

 

Joachim Barrande

(11. srpna 1799 Saugues, Francie – 5. října 1883 Frohsdorf, Rakousko-Uhersko)

Francouzský stavební inženýr přijel do Čech v roce 1832 spolu s dvorem krále Karla X., kde působil jako vychovatel. V Praze se seznámil se zakladatelem Národního muzea Kašparem hrabětem ze Šternberka, který se podílel mimo jiné na stavbě koněspřežné železnice z Prahy do Plzně. Plán se sice plně neuskutečnil, ale Barrande při přípravných pracích objevil množství zkamenělin. Začal se jimi zabývat a vypracoval se na paleontologa světového věhlasu. Pražskému muzeu odkázal své poznámky, knihovnu, i značný finanční obnos na dokončení výzkumu. Hlavně ale statisíce zkamenělin ze svých sbírek, včetně exemplářů, na kterých založil stovky svých nových paleozoologických druhů.

 

Více informací na www.nm.cz