Košíře mají vlastní hrací karty
01/08/2025Košířské karty, které se zrodily v hlavě patriota Petra Bílého, představují bohatou historii čtvrti, kde prožil celý život. Předseda Clubu sběratelů hracích karet si je nadělil k narozeninám. „Dvakrát třicet,“ prozradil s úsměvem, kolikáté slaví, na nedávném křtu speciálního balíčku.
Obrázky znázorňují místní pamětihodnosti, významné osobnosti, zajímavosti spojené s Košířemi, jejichž historie sahá až do 10. století. Výběr toho, co se na nich objeví, autor označil za velmi náročný proces. Zrod zabral čtyři roky.
Sedmičky se pojí s průmyslové minulostí lokality, osmičky znázorňují stavby církevní, devítky stavby, které už neexistují, třeba restauraci Mlynářka v Holečkově ulici. Na desítkách se nacházejí košířské usedlosti, spodek zobrazuje ženské osobnosti, například herečku Anny Ondrákovou, prvorepublikovou hvězdu košířských filmových ateliérů Karla Lamače. Na svrších je mužský element, králové zastupují osobnosti. Esa představují vrcholné symboly, mj. městský znak, portrét nejvýznamnějšího starosty, vzpomínku na zakladatele cibuleckého komplexu.
Speciální karty pokřtili Petr Bílý a Kateřina Krausová, foto MČ Praha 5
„Toho pána přeskočíme…Kuk, to jsem já. Vymyslela to paní malířka, já protestoval, ale nechal jsem se ukecat,“ smál se Bílý, když dospěl k červenému králi s jeho tváří. Svoji kartu má i výtvarník a loutkoherec Jiří Trnka, zpěvák Daniel Nekonečný nebo Josef Mráz, zcela zapomenutý spisovatel, který žil na úpatí Holečkovy a Vrchlického ulice.
Karty začal Bílý sbírat v 16 letech. „Po roce 2000 se staly oblíbeným propagačním nástrojem mnoha měst. Má je třeba i pražský Žižkov. Já, jako správný patriot, jsem si říkal, že i Košíře musejí mít svoje,“ líčil majitel asi 3000 balíčků, který si rád s kamarády z gymnázia zahraje mariáš.
Se sbírkou začínal podobně jako ostatní. „Doma jsem našel nějaké staré karty. Další jsem si přivezl z dovolené a začal je syslit. Později se přidal zájem o literaturu, historii karet, grafických způsobů, kterými se vytvářely,“ vyprávěl Bílý, jenž souhlasí s kamarádem, který tvrdí, že karty jsou nejmenší galerií světa.
Nejvíc ho zajímají ty české. „Jsem rád, že mám třeba ty s pohledy na české hrady z roku 1848, nebo karty Mikoláše Alše,“ řekl sběratel, který také rád fotí a chová křečky a na podzim chystá přednášku o vztahu skladatele Antonína Dvořáka ke kartám.
Sběratel a předseda Clubu sběratelů hracích karet Petr Bílý, foto MČ Praha 5
Byť se Bílý může pochlubit obsáhlou sbírkou, stále existují karty, po nichž touží. Rád by získal například ty, které vytvořil malíř a grafik Karel Němec nebo umělec Jaroslav Vodrážka pro Artěl, jedno z nejvýznamnějších sdružení českého užitého umění a designu první poloviny 20. století „Čím dál do historie, tím líp,“ svěřil se. Prvopočátky karet ale nelze dohledat, ví se pouze to, že do Evropy se dostaly ve 14. století.
V Košířích se Bílému žije dobře. Na otázku, změnil-li by něco, jednoznačně prohlásil: divoce nestavět. „Škoda zeleně,“ vysvětlil.
Karty ilustrovala Kateřina Krausová, se kterou ho pojí letité přátelství. „S manželem jsme v Košířích asi třikrát přespali a chodili tudy všude. Po Cibulce, Klamovce, obešli jsme parky, četla jsem si o historii čtvrti,“ vzpomínala na zrod nevšedního díla. Prozradila, že hodně ji bavilo kreslit postavy i architekturu. Zaniklé stavby tvořila podle starých fotek. „Svou odvahou, srdcem pro Košíře mě hodně zaujal Matěj Hlaváček, starosta, který v roce 1897 zřídil tramvaj od Anděla na Klamovku. Dobře se mi maloval biskup Thun nebo i Petr. Trochu jsem ho zbožštěla, ale on si to zaslouží, “ poznamenala.
Košířské karty, foto FB Club sběratelů hracích karet
