Co může člověk využít, když má potíže rozhodovat se a právně jednat?

Od 1.1.2014 je v platnosti nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb., který přináší změny a nové možnosti pro lidi, kteří potřebují podporu při rozhodování a pro lidi, kteří je podporují nebo zastupují, opatrovníky.

NÁPOMOC PŘI ROZHODOVÁNÍ

Poskytuje se na základě smlouvy mezi podporovaným a podpůrcem. Podpůrce je někdo blízký, kterému člověk věří.  Ve smlouvě se podpůrce zavazuje, že bude se souhlasem podporovaného přítomen při jeho právních jednání, že mu zajití potřebné údaje a že mu bude nápomocen radami. Smlouva musí být schválená soudem, teprve pak nabývá účinnosti. Při poskytování podpory je úlohou podpůrce pomoci podporovanému porozumět situaci a okolnostem, zmapovat možná řešení a rozhodnutí a pomoci rozhodnout se v souladu s osobními cíli, preferencemi a životním stylem podporovaného. Soud může podpůrce odvolat, kdyby porušovat své povinnosti a to i bez návrhu. Podpůrců může být více.

PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ V OČEKÁVÁNÍ BUDOUCÍ NESVÉPRÁVNOSTI

Člověk má v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat možnost projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem. Přání člověk sepíše a nechá notářsky ověřit. Při změně přání je možné předběžné opatření změnit. Soud může změnit nebo zrušit předběžné prohlášení jen ve výjimečném případě.

ZASTOUPENÍ ČLENEM DOMÁCNOSTI

Zastoupení je vhodné pro lidi, kteří nemohou sami právně jednat, např. protože mají těžké postižení. Může to být rodič, prarodič, sourozenec, manžel, partner, potomek, nebo člen domácnosti, který s ním žije alespoň 3 roky. Zastoupený člověk přitom nemusí být omezen ve svéprávnosti. Zástupce musí zjišťovat a respektovat přání a zájmy zastoupeného člověka. Aby vzniklo zastoupení, musí je schválit soud.

JMENOVÁNÍ OPATROVNÍKA BEZ OMEZENÍ SVÉPRÁVNOSTI

Soud může jmenovat člověku opatrovníka. Přitom mu nemusí omezovat svéprávnost. To znamená, že právně jednat může člověk i opatrovník. Soud určí práva a povinnosti opatrovníka. Člověk, který má opatrovníka, se nazývá opatrovanec.

OMEZENÍ SVÉPRÁVNOSTI A JMENOVÁNÍ OPATROVNÍKA

Soud může omezit svéprávnost člověka a současně určí, ve kterých věcech člověk nemůže právně jednat sám. Tj. soud uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit. Každodenní běžné věci si ale může každý člověk obstarávat sám bez opatrovníka.  Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. Musí být také jisté, že člověku nestačí domluvit nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti nebo jmenovat opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Důvodem k omezení svéprávnosti nemůžou být jen potíže člověka při dorozumívání.

JMENOVÁNÍ A ODVOLÁNÍ OPATROVNÍKA

Soud jmenuje řádným opatrovníkem nejdříve toho, koho člověk – opatrovanec sám navrhne. Pokud nikdo takový není, hledá soud mezi příbuznými a blízkými osobami člověka, podle jejich návrhu. Pokud soud nikoho nenajde, teprve pak určí veřejného opatrovníka, většinou obecní či městský úřad.  Soud může opatrovníky odvolat, když o to opatrovník požádá nebo když opatrovník neplní svoje povinnosti.

OPATROVNICKÁ RADA

Člověk může mít opatrovnickou radu, která dohlíží na to, zda opatrovník jedná v zájmu opatrovance. Opatrovnická rada musí mít 3 členy a schází se alespoň 1 krát za rok. Setkání se účastní opatrovanec i opatrovník. O každé schůzi pořizuje rada zápis, který se posílá opatrovníkovi i soudu.  Opatrovník s opatrovnickou radou konzultuje důležitá rozhodnutí, která mohou vážně ovlivnit život opatrovance nebo zasáhnout do jeho majetkových záležitostí.