Čiperná seniorka se stále potápí a o svým zážitcích vypráví v komunitních centrech
03/11/2025„Tohle je moje detašované pracoviště. Tady se odehrávají některé akce se študáky, prohlédnout si můžete výstavu fotek, které jsem udělala pod mořem. A největším bonusem je skvělý personál,“ vysvětlila s úsměvem výběr místa setkání v jedné hospůdce naproti smíchovské tržnici Marie Hanzová, která působí jako dobrovolnice v komunitních centrech Prahy 5.
Marie Hanzové vystavuje některé svoje fotky v hospůdce Marol, foto Praha 5
Už na 11. listopadu zve do Konírny v Hlubočepích na povídání o potápění v Egyptě, kterému se věnuje přes dvacet roků. Začala, když jí bylo šedesát tři. A 6. listopadu chystá na smíchovské Louce literární besedu a podzimní tvoření.
„Před čtvrt stoletím jsem podstoupila dvě totální endoprotézy. Už vypadalo, že skončím na vozíku. Zeptala jsem se tehdy na lázně. Doktor mi poradil, ať radši jedu k moři a cvičím, co mě v Motole naučili. A tak jsme s manželem vyrazili,“ vzpomínala. Začínali se šnorchlem a malým foťákem, jímž se snažili zvěčnit pestrobarevné podmořské osazenstvo. Zaujalo je to natolik, že se po nějaké době přidali k partě potápěčů. Přezdívky Dědek a Bába brali s humorem.
Marie před akcí, foto archiv Marie Hanzové
„Roky jezdím do stejného hotelu, mám tam už své ručníky,“ hlásila čiperná seniorka, které má na svém kontě 402 zaprotokolovaných ponorů. Potopit se může do 45 metrů. Tak hluboko rejdí třeba štětičkovci. Pod hladinou ji extrémně zatrnulo snad jen jedinkrát. A to když průvodkyně vzala skupinu do míst, kde vířily intenzivní proudy. „Vylezli jsme na poslední chvíli,“ svěřila se s nepěkným zážitkem.
Ryby ji zcela uchvátily, stejně jako barva korálů. Fotky, které pořídila za deset let se dvěma stejně nadšenými kolegyněmi, nedávno vyšly ve speciálním Atlasu ryb. „Hrozně ráda mám chobotnice murény, karety, žraloků jsem taky pár vyfotila, i mořskou krávu,“ vyprávěla.
Pod hladinou moře, foto archiv Marie Hanzové
Byť paní Marie bojovala s nádorem na kůži i tříštivou zlomeninou ramene, v aktivitách nepolevuje. „Bolest prostě překonávám. Ale už se nemůžu potápět z lodi, nedokážu totiž vylézt po žebříku, takže všechno své vybavení jsem věnovala. Zůstal mi jen „budík“, který ukazuje hloubku,“ zmínila dáma, která mj. organizovala vzdělávání učitelů, psala učebnice pro 4. – 9. třídu, loni na přírodovědecké fakultě absolvovala Univerzitu třetího věku a dosud učí na pedagogické fakultě výchovné využití pohádky a kulturní propedeutiku.
K dobrovolničení se dostala přes sestru, která navštěvuje KC Konírna. „Mám za sebou dost těžké období, kdy jsem po narkózách „úplně zblbla“. Ale řekla jsem si, že se z toho musím dostat. Začala jsem na sobě pracovat, každý den jsem se musela naučit říkanku, každý týden přečíst knihu,“ řekla s tím, že do formy se dostává právě i díky aktivitám v centrech.
Marie při oslavě čtyřstého ponoru, foto Marie Hanzové
„Zjistila jsem, že mě trochu zlobí hlasivky po operacích, ale teď se to vyléčí v Egyptě. Zhrubl mi, nejsem už na „recitaci v Národním“,“ krčila rameny před další cestou na africký kontinent.
Před publikum ji přivedla i touha poznat nové lidi, setkávat se s nimi a předávat zkušenosti. „Šla jsem tam s velkou trémou,“ přiznala před první přednáškou Marie, která s manželem shromáždila jednu z největších amatérských sbírek českých granátů. „Dokonce jsme jeden minerál jsme v Žichově objevili,“ prozradila s tím, že sbírá i sokolské odznaky.
Chobotnice modrá, čtverzubec běloskvrnný, muréna žlutolemá, klauni na sasance, foto Marie Hanzová
