Tvorbu architekta Ladislava Vrátníka připomíná výstava v Portheimce

Prof. Ladislav Vrátník pocházel z Valašska, kde vystudoval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí.

„Postupně se přes další školy dostal až na pražskou VŠUP, kde později dlouhá léta přednášel a vedl specializaci nábytkové a interiérové tvorby v rámci ateliéru Architektura 1, vedeném Prof. Josefem Svobodou. Později byl i jejím prvním porevolučním rektorem,“ vzpomíná na otce jeho syn, Akad. Arch. Martin Vrátník.

I když hlavní doménou Ladislava Vrátníka byla interiérová tvorba, v roce 1967 se stal společně s Jaroslavem Šustou st. autorem vítězného návrhu na dostavbu Staroměstské radnice. Jenže přišly srpnové události roku 1968 a projekt byl odložen, zřejmě navždy.

„Jejich architektonický návrh respektoval historický charakter náměstí částečným uzavřením Pařížské ulice a předprostoru před kostelem sv. Mikuláše. Ale dodnes se vedou v architektonické obci diskuze, zda se má Pařížská ulice částečně uzavřít či nikoliv. Všimněte si, že všechny ulice vedoucí ke Staroměstskému náměstí jsou takto pojaté,“ upozorňuje Martin Vrátník.

Hrátky osudu

Osud, který jedinec nemůže nijak ovlivnit, si však s Ladislavem Vrátníkem zahrál ještě několikrát. V roce 1966 architekt představil školní posuvný nábytek, který „rostl“ postupně s dětmi. V socialistickém Československu nikdo o revoluční nápad neprojevil zájem, až se ho nakonec ujali Švédové, kteří jej s drobnou obměnou začali s úspěchem vyrábět. V 60. letech  Ladislav Vrátník společně s dalšími architekty založil skupinu EDIS, která mimo jiné po dva roky vystavovala návrhy na veletrhu v Mnichově. „V roce 1968 tam otec získal cenu za sestavu nábytku, médii nazvanou Sexymobel. Do různě tvarovaných plastových kvádrů, měkce očalouněných, byly jakoby otištěny křivky lidského těla – z toho vznikl tento název –  a lidé si z nich podle vlastních představ sestavovali sedací soupravy. Němci to chtěli vyrábět, ale sovětská invaze do Československa všechno zhatila,“ líčí Martin Vrátník.

Hlavně nezkazit Hrad

Ironií je fakt, že celoživotní nestraník Ladislav Vrátník navrhl interiér pracovny prezidenta Gustava Husáka na Pražském hradě. „Přemluvili ho k tomu architekti z projektového ústavu SURPMO, kteří byli pověřeni rekonstrukcí Španělského sálu a jižního křídla Pražského hradu. Vím, že s tím měl mravní dilema, protože od 50. let vytrvale odmítal podepsat přihlášku do strany a soudruzi mu proto dlouho nedovolili udělat docenturu,“ vzpomíná Martin Vrátník a pokračuje: „Nakonec nám řekl, že si odmyslí dobu a lidi, kteří na Hradě jsou, a bude se snažit historické prostory nezkazit.“ Podle jeho návrhu se v letech 1976 až 1978 nejprve proměnil interiér Španělského sálu a Rudolfovy galerie, později došlo i na jižní křídlo Hradu včetně prezidentské pracovny.

Od druhé poloviny 70. let až do smrti Ladislav Vrátník bydlel v Praze 5, v jednom z domů tzv. skandinávského souboru pod Strahovem, který navrhl společně s Jiřím Lasovským a Václavem Barochem. Tato stavba je v odborných textech pokládána za jednu z nejzdařilejších realizací, které v období socialismu na území Prahy 5 vznikly, a to nejen díky vizuální atraktivitě (což u staveb z přelomu 70. a 80. let nebývá zvykem), ale současně komplex tvoří i zdařilý urbanistický celek.

Mezi další zajímavé práce Arch. Ladislava Vrátníka patří dodnes funkční kovová opona ve Smetanově divadle, interiéry Mánesa a Spiritky, interiéry budov Omnipolu a Centrotexu či objektu zbraslavské Prelatury (Ministerstva zahraničního obchodu) v těsné blízkosti Zbraslavského zámku. „Tady se táta nechal inspirovat renesanční historií stavby. V renesanci byla vynalezena vodní pila, díky níž mohly vznikat rámové konstrukce. Takže i jeho architektonická koncepce byla založena na rámech,“ prozrazuje Martin Vrátník, který kráčí v otcových stopách. „On to nechtěl, ale já jsem se v 5. třídě sám přihlásil do keramického kroužku, protože mě zpočátku bavilo dělat něco prostorového. V 15 letech jsem ještě vytvořil plastiku, ale na střední umělecko-průmyslové škole nakonec převážila architektura.“ Rodinné duo Vrátníků se později podepsalo pod další stavby na území Prahy 5, jmenovitě jde o řadové rodinné domy v Jinonicích.

Prof. Akad. Arch. Ladislav Vrátník

(21. 5. 1927 – 29. 3. 2010)

Výběr z prací:

• 1964 – sektorový nábytek
• 1967 až 1968 – Mnichov IHM veletrh uměleckých řemesel Modernes Wohnen
• 1967 až 1968 – soutěž a poté studie Staroměstská radnice
• 1968 – školní nábytek, 1. cena
• 1972 – opona Smetanovo divadlo
• 1973 – soubor RD Na Hřebenkách
• 1974 – Pražský Hrad Španělský sál + Rudolfova galerie
• 1975 – Centrotex
• 1976 – FMZO Nekázanka – Omnipol
• 1976 až 1978 – Pražský hrad, jižní křídlo
• 1982 – Mánes
• 1985 – Prelatura Zbraslav
• 1987 – interiéry objektu Spiritka
• 1988 – interiéry hotelu Těšnov
• 1989 – rekonstrukce historických objektů pro hotel U Zlatého Stromu, Malá Strana
• 1993 – řadové RD Jinonice Vavřinecká
• 1994 – MAT
• 1997 – rekonstrukce a dostavba objektu pro St Paul Investment, Praha 6