Připomínka květnových událostí roku 1945

Významný den České republiky 5. května, který je připomínán na památku protifašistického povstání českého lidu, které vypuklo v Praze před 74 roky, si připomněla radnice Prahy 5 položením věnců u pamětní desky umučených dobrovolných sester ve Štefánikově ulici č. 15/246, dále položením věnce u pamětní desky obětem farnosti a občanům Smíchova za I. a II. světové války a Pražského povstání v kostele farnosti sv. Václava a položením věnce u pamětní desky obětem z let 1939-1954 v Plzeňské ulici 6/233.

„Já i ostatní jak tady stojíme, jsme dlouho měli kusé informace o tom, co se v Praze v květnu 1945 dělo. Žili jsme pohádkou o tanku číslo 23, a málo jsme věděli, jak velká část poválečných osudů země už byla v květnových dnech rozhodnuta domluvou světových mocností na Jaltě,“ uvedl starosta Prahy 5 Daniel Mazur a dodal: „Naprosto nesporná je ale osobní oběť, kterou přinesli Pražené, kteří se zapojili do válečné odbojové činnosti, kteří se v květnových dnech postavili okupaci na odpor a kteří za to zaplatili životem. Oni i jejich rodiny přinesli tu nejvyšší oběť.“

Radní Petr Lachnit všechny vyzval, abychom si nejen při vzpomínce na květnové dny, ale po celý rok, připomínali hrdinské odkazy. „Je dobře, že se tu každoročně scházíme. Bylo by to ale málo, kdyby zůstalo jenom při této schůzce. Zkusme si celý rok, bez ohledu na výročí, připomínat odkaz těchto hrdinů kdykoli, kdy nás přepadne marnost, únava nebo jen obyčejná pochybnost o reálnosti boje za lepší společnost, která bude znovu uznávat hodnoty jako poctivost, statečnost, mravnost. Oni vytrvali až do samého konce. Proč se my máme vzdávat na samém začátku?“ apeloval radní Lachnit.

První místostarostka Renáta Zajíčková navázala u pamětní desky obětem farnosti a občanům Smíchova z I. a II. světové války a Pražského povstání úvahou o nezbytnosti udržet historickou paměť především u dnešní mladé generace. „Buďme šťastní, že desítky let žijeme v míru a že dnešní generace válku nepoznala. O to víc je naší povinností nedopustit, aby válečné útrapy, ale i hrdinství, nezavál nános zapomnění. Platí, že ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. A to nesmíme dopustit. I proto se tu dnes scházíme,“ doplnila 1. místostarostka Zajíčková.

Zaměstnanci radnice poté rozvezli a umístili květiny a věnce i na další pietní místa v Praze 5, která mají vztah právě k událostem II. světové války.

 

Nezkrácená verze projevu starosty Prahy Daniela Mazura

Vážené dámy a pánové, vážení hosté,

připomínáme si v těchto květnových dnech konec druhé světové války. Uplynulo 74 let od okamžiku, kdy Pražané s vidinou konce druhoválečných útrap vzali do rukou zbraně a povstali. Od okamžiku, kdy ustupující nacistické síly dostaly rozkazy Prahu zničit a kdy se ozval do éteru Český rozhlas s opakovanou a úpěnlivou prosbou spojencům o pomoc. A také od okamžiku, kdy se Ruská osvobozenecká armáda generála Vlasova v zoufalém pokusu zvrátit svůj osud poražené strany války postavila na stranu Pražanů a fakticky ochránila Prahu před posledním vzepětím nacistického ničení do chvíle, kdy se na východním kraji města objevily první sovětské jednotky.

Já i ostatní jak tady stojíme, jsme dlouho měli kusé informace o tom, co se v Praze v květnu 1945 dělo. Žili jsme pohádkou o tanku číslo 23, a málo jsme věděli, jak velká část poválečných osudů země už byla v květnových dnech rozhodnuta domluvou světových mocností na Jaltě.

Naprosto nesporná je ale osobní oběť, kterou přinesli Pražené, kteří se zapojili do válečné odbojové činnosti, kteří se v květnových dnech postavili okupaci na odpor a kteří za to zaplatili životem. Oni i jejich rodiny přinesli tu nejvyšší oběť. Ta je pro nás symbolem, který si připomeneme zvláště v těžkých chvílích – zvláště tehdy, kdy před nás dějiny postaví nutnost se rozhodnout mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné.

Děkuji a vzdávám hold všem, kteří přinesli tuto oběť. A naší zemi přeji, aby v budoucnu potřebovala dalších co nejméně.