Navážeme na dobu před dvěma lety
07/05/2025Do čela městské části zvolili zastupitelé na své dubnové schůzi Lukáše Herolda (ODS), který do té doby zastával post místostarosty.
Změny v čele městské části nastaly po prosincové politické výměně, kdy se rozpadla tehdejší jednadvacetičlenná koalice Prahy 5 sobě, Pirátů a Sen 21.
Starosta Lukáš Herold, foto: Martin Malý
S jakými pocity jste se ujal nové funkce?
Cítím neuvěřitelný závazek vůči městské části a vůči našim spoluobčanům, zodpovědnost, pokoru. Je to až zvláštní, o kolik se ty pocity změní z postu místostarosty, který znám, k té pozici nejvyšší.
Nové vedení řadí mezi priority dopravu, bezpečnost, školství. Stejně jako v jiných částech metropole i v Praze 5 místa v lavicích chybějí. Kdy se děti a rodiče dočkají nové školy?
Musíme dotáhnout dva projekty, které jsme začínali v minulém volebním období. Jsem trochu smutný, že se za poslední dva roky o mnoho neposunuly. Chceme letos zahájit výstavbu ZŠ Na Výši v Košířích, kde je nedostatek míst v lavicích největší. Za reálný termín dokončení považuji rok 2027. ZŠ Smíchov pak vyroste v rámci nové čtvrti na bývalých drážních pozemcích. Je krásná, vznikla na základě mezinárodní architektonické soutěže a již má stavební povolení. Teď je třeba řešit financování, protože stavba je nad finanční možnosti městské části. Hlavní město přišlo s návrhem, že si od nás vezme zpět dvě budovy ve Vltavské, kde toho času sídlí soukromé vysoké školy, a bude prostřednictvím nich řešit problémy s nedostatečnou kapacitou středních škol.
Co se týká bezpečnosti, dlouhodobě si lidé stěžují na situaci na Andělu. Jaké je řešení? A čím to, že právě tady hledají útočiště „problémové osoby“?
Z několika důvodů. Je to druhé centrum Prahy, rušná dopravní křižovatka. Andělem projde za den více než 100 tisíc lidí a to je to, co tento typ jedinců přitahuje. Městská část je i poměrně zelená, máme hodně parků, míst, kde můžou pobývat. A pak tu dlouhodobě působí ordinace lékaře, který předepisuje subutex, a lékárna, která jej vydává. Tím pádem se tu částečně řeší i přeprodej a zneužívání substituční látky mezi drogově závislými. V Praze 5 v minulosti fungovala dvě kontaktní centra pro drogově závislé.
V Mahenově jsme nakonec kvůli stížnostem obyvatel z okolí pronájem ukončili, teď sídlí ve vlastních prostorách.
Věříme, že se hlavnímu městu podaří otevřít nová kontaktní místa v jiných městských částech. My jako městská část budeme pokračovat v každodenní komunikaci s bezpečnostními složkami i organizacemi, které do ulic vysílají terénní pracovníky.
Prahu 5 čeká dopravní peklo, chystá se uzavírka vytížené Plzeňské ulice…
Jsem zoufalý z toho, jakým způsobem město uzavírá dopravní tepny. Bez koordinace! Teď se řeší rekonstrukce Peroutkovy, která si celkovou renovaci opravdu zasloužila, k tomu se stále, už několik let, opravuje Holečkova a Zapova, kde se řeší zejména sítě v podzemí. Rozumím tomu, že se musí opravovat, ale nedovedu pochopit, proč to trvá tak dlouho. A do toho všeho přichází město s tím, že bude uzavírat o prázdninách Plzeňskou. Nevím, jestli je ze strany města nebo náměstka Hřiba úvaha taková, že čím hůř v dopravě, tím lépe pro Piráty. Považuju to za pomstu Praze 5 nebo Pražanům obecně. Jenže městská část s tím moc nezmůže. Snažíme se, ale město má vždy poslední slovo.
V jakém stavu jste našli radnici po vašich předchůdcích?
Z mého pohledu bylo uplynulé dvouleté období charakterizováno značnou mírou nestability. Již po prvním roce došlo k výměně starosty, která nebyla nikdy objasněna, přičemž bývalý starosta následně vystoupil z klubu Praha sobě. Celé fungování jednadvacetičlenné koalice bylo provázeno vnitřními spory, které byly sice navenek prezentovány umírněně, avšak vnitřní nestabilita byla zjevná. Situace vygradovala odchodem dvou Pirátů ze zastupitelského klubu a vznikem klubu nezávislých.
Byly to promarněné dva roky. Udělalo se strašně málo věcí, ale utratilo se hodně peněz za různé studie, poradce. Téměř každý z jednadvacítky byl zaplacen, ale práce za nimi vidět není. Projekty chytly zpoždění nebo nebyly dotaženy. Na úřadě se vyměnila třetina úředníků, atmosféra nemohla být dobrá.
Nová rada nenavazuje na práci té předchozí, ale na práci koalice, která tu byla před dvěma lety. Jediné, co našim předchůdcům slouží ke cti, je skutečnost, že naprostou většinu projektů sice zásadně neposunuli, ale ani je nevyhodili z okna.
Na posledním jednání zastupitelstva zaznělo, že budete mít jednodušší práci, když i v čele magistrátu stojí ODS. Vnímáte to taky tak?
Politika je svým způsobem řemeslo. Má nějaké zákonitosti, podle nichž se politické fungování řídí. Vztahy mezi městskou částí a magistrátem jsou také dané. Hlavní město má nějaké zájmy, své starosti, zodpovědnost, městská část zase své. Tento rozdílný přístup je patrný například v debatě o výstavbě základní školy na Smíchově. Naší prioritou je řešení kapacitních potřeb v oblasti základního vzdělávání, zatímco město se aktuálně soustředí především na nedostatek míst na středních školách. V této souvislosti nehraje zásadní roli skutečnost, že jak na úrovni města, tak i zde stojí v čele ODS. Mnohem podstatnější je, že disponujeme znalostí a zkušenostmi, jak efektivně s městem jednat a prosazovat zájmy naší městské části.
V politice působíte od konce 90. let. Bylo už tehdy vaším cílem stanout někdy v čele městské části?
Řekl bych, že tak jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Vstupoval jsem do politiky v Praze 5 v dobách dvou znepřátelených táborů v ODS a jedním z mých prvních kroků v zastupitelstvu byla kandidatura na starostu proti Milanu Jančíkovi. To bylo před 18 lety. Nešlo o projev osobní ambice nebo snahu za každou cenu dosáhnout funkce starosty, ale o to, že jsem byl vnímán jako kompromisní kandidát vůči kontroverznímu starostovi. K samotnému zvolení mi tehdy chyběl jediný hlas. (Milan Jančík byl starostou v letech 2002 až 2010, poté vystoupil z ODS a už se do zastupitelstva MČ nedostal, pozn. red.)
Zbývá vám přes pracovní zápřah čas na hru na hoboj, ke které jste se po letech vrátil, či na jiné koníčky?
Hudbou jsem se zabýval od dětství. Myslel jsem si, že bych se jí mohl živit. Pak přišla revoluce, narodilo se mi první dítě a najednou se mi tento svět rozplynul. A tak jsem někdy ve dvaceti
zaklapl piano i hraní na hoboj. K padesátinám jsem si chtěl sám sobě také něco nadělit, něco si dokázat, a tak jsem „vymetl pavučiny“ a zkoušel cvičit, abych u nás na chalupě a v místním kostelíčku mohl malinko zahrát. A tak mě to pohltilo, že v každé volné chvíli cvičím.
Občas také zkusím šachy, které jsem hrával v dětství. Líbí se mi, jak jsou jednoduché ve smyslu „tys vyhrál, nebo prohrál“. Je to něco jiného než politika. V šachu nic neokecám.
A aby toho nebylo málo, na chalupě máme malé hospodářství. Mimo jiné chováme – tedy spíš má žena – i několik highland cattle, což je rohaté, chlupaté skotské plemeno skotu.
LUKÁŠ HEROLD
Čtyřiapadesátiletý Lukáš Herold studoval filozofii a masovou a sociální komunikaci. Původním povoláním je novinář a pracoval například jako mluvčí někdejšího prezidenta Václava Klause či jako poradce současného primátora Bohuslava Svobody. Do ODS vstoupil v roce 1997. V páté městské části se politicky angažuje již dvacet let. Je ženatý, má šest dětí. Mezi jeho zájmy patří vážná hudba, hra na hoboj a klavír, příroda, šachy nebo lyžování.
